6.6. 2013

Recenze: Star Trek Do temnoty

Recenze: Star Trek Do temnoty

Na Star Trek 12 bylo proč se těšit. Mimo jiné i proto, že jeho filmový předchůdce, Star Trek 11 patřil mezi povedené comebacky a příjemně překvapil. Jistě, dalo by se mu vyčíst mnohé, ale podstatné je, že se mu podařilo vzkřísit skomírající fenomén, přitáhnout k němu fanoušky nové a příliš u toho nevytočit fanoušky stávající. To je sám o sobě heroický kousek, a navíc bylo znát, že Abrams ví, co dělá, a tak se mu povedlo postavy i děj zmodernizovat a pojmout příjemně svěže, a přesto uvěřitelně. Navíc to celé byla prostě jízda, která chytla a nepustila, takže se divák dobře bavil a odcházel z kina spokojen. Tentokrát ke všem kladům brzy přibyl ještě Benedict Cumberbatch coby hlavní záporák, který by, narozdíl od předchozího romulanského arcipadoucha, mohl charisma stáčet do flašek. Co by se tak mohlo pokazit?

Epický vesmírný eintopf

Celý dojem z filmu by se dal shrnout třemi písmeny – WTF?!? Výsledek nejvíc připomíná guláš – obsahuje fůru vynikajících nápadů a skvěle rozehraných situací z TOS, pořádný díl bouchajícího a střílejícího vesmírného spektáklu, příběh prostý jak bulharská striptérka, podivný vývoj-nevývoj postav, vynikající herecké výkony, logickou linku, která drží pohromadě jen mimořádnou silou vůle, terorismus, spoustu patosu, vaty a laciných emocionálních scén, které jsou tak duté, až je z toho člověku smutno. Uff.

Restart restartu postav

Celý příběh je zaostřený na Kirka a Spocka, zbytek posádky dostal povětšinou po pár větách, aby se neřeklo. Absolutně nelogický je už začátek, kdy vztah Kirka a Spocka působí dojmem, že začíná odznova, jako by se události předchozího filmu nikdy nestaly. Spock neustále remcá, a zatímco na konci XI pochopil, že Kirk předpisy prostě ignoruje, smířil se s tím, a i tak si k němu našel cestu, tady v úvodu nejvíc ze všeho připomíná Arnolda Rimmera do zblbnutí recitujícího direktivy vesmírného sboru.

Chladnější vztah ústřední dvojice by šel vysvětlit i tím, že film se, na rozdíl od TOS filmů, odehrává před pětiletou misí a nikoliv až po ní, takže přátelství nebylo ještě plně rozvinuto. Jenže – ke konci Spock naopak předvede scénu, která by odpovídala spíš tak několika letům po svatbě. Obě tyto linky by se daly pochopit, bohužel ne v kombinaci. Trochu podobně je to i s Kirkem – zatímco v předchozím filmu trochu vyzrál a uvědomil si svoji zodpovědnost, tady už je to zase zpovykaný hejsek, který s kapitánským křeslem srůstá odznova. Je to matoucí, divné a snaha rychle našroubovat pár záchranných "polidšťovacích" scén nefunguje.

Rychle, zběsile a předvídatelně

Děj začíná zběsilou efektní honičkou na neznámé planetě a zcela nevulkánsky sebevražedně umanutým Spockem. Ve 3D je to pěkná podívaná, nicméně rychle se vkrade pocit, že je až příliš dlouhá, a zařazená jen na efekt. Pak už to začne být zajímavé, a i když přes lapsy a kopance se děj ubírá k finiši – a tehdy nastane problém. Notně času před vyvrcholením zápletky pravděpodobně budete vědět, jak dopadne. (A teď nemyslím dedukci, že konec bude nejspíš dobrý.) Takže místo napětí a vtažení do děje divák za chvíli jen zpruzeně kouká a doufá, že to přes mnohé efekty postavy už konečně vyřeší.

Málokdy se mi stane, že by mě v kině tak moc přešel zájem o dění na plátně, natož u žánru, který mám ráda, a u velmi akčního zpracování. Tentokrát se stalo a co hůř – klíčová dramatická scéna, která v původním TOS filmu byla nabitá emocemi, kvůli tomu úplně ztrácí svoji sílu – divák totiž ví, co se stane dál, a že vlastně není proč scénu brát vážně, protože bude nakonec „přepsána“. Nezasvěcený návštěvník jenom kouká, Trekkies se smějí. Smějí. Právě ti, kteří byli na začátku připraveni tvůrcům zobat z ruky, se v nejdojemnější části neubrání smíchu. To jen snad to nejsmutnější vysvědčení, které film může dostat.

Parádní spektákl

Ale abychom jenom nehaněli – herci byli vynikající,Cumberbatchova záporáka mrazilo, efekty opravdu efektní, triky vymakané. Hudba fajn, záběry velkolepé, takže kdo rád akční velkopodívanou, má se na co těšit.  Kdo má radši děj, tak si nejspíš bude občas říkat, že detailů bitek v lodích, na raketoplánech i všude jinde mohlo být i o něco míň. Z postav vznikla mimo jiné nová adeptka na nejzbytečnější filmovou roli (ačkoliv fanoušci podle jména vědí, že ji pravděpodobně velká úloha teprve čeká), jejímž úkolem je trochu poštelovat  torpédo a ukázat spodní prádlo. V rámci objektivity dodejme, že adeptka je to nádherná, takže se to snese.

Star Trek XII a TOS

Části inspirované TOSkou patří mezi ty nejzajímavější momenty filmu. Bohužel se dají opravdu málokteré popsat bez spoilerů, tak jen nadhodím, že se můžeme těšit třeba na narážky na Mudda, Christine Chapel nebo tribbly. Osvěžující jsou i klasické scény v zajímavě provedené alternativě, kterou si nelze neužít. Pochopitelně z klasiky vychází celý ústřední motiv filmu, který se ale odehraje jinak (a také výrazně jindy) než jak ho známe. Stejně jako klasikou se i novým filmem nese jistý homosexuální podtón (Vzpomínáte na „This…simple…feeling…“  v The Motion Picture? Tady si dáme skoro rekonstrukci), který oproti předchozímu filmu hodně zesílil a vzbudil nejeden překvapený výraz. Pokud se tato gradace přenese i do případného dalšího filmu, čekají nás opravdu zajímavé časy…

Verdikt

 Film má spoustu dobrých i špatných stránek, a tak pokud milujete oddechové akčňárny, není co řešit. Za největší slabinu filmu považuju na hlavu postavený vývoj postav (zvlášť, když právě na něm film stojí), přemíru akce, a předvídatelnou nudu před koncem. Nepomohly ani laciné citové výlevy a nejhorší částí byla lhostejnost, kterou film dokázal k tolik oblíbeným postavám vybudovat. Jednoznačně zde vítězí forma na úkor obsahu, a to je obrovská škoda. Za mě osobně tedy velké zklamání a dojem celkově špatný. Obrázek si ale samozřejmě udělejte raději sami a o dojmy se podělte v komentářích!


Publikování nebo další šíření obsahu serveru uzij.cz je bez písemného souhlasu společnosti Webový servis Company s.r.o. zakázáno.