6.6. 2013

Jen Bůh odpouští prověřuje divácká očekávání

Jen Bůh odpouští prověřuje divácká očekávání

Dánský režisér Nicolas Winding Refn spolu s Ryanem Goslingem uhranuli v roce 2011 snímkem Drive, o dva roky později zase většinu diváků zřejmě naštvou těžko přístupným Jen Bůh odpouští.

Když se na závěr filmu Jen Bůh odpouští objeví věnování chilskému experimentálnímu surrealistovi Alejandru Jodorowskému, jde o poslední tečku potvrzující halucinogenní účinky právě prožité zkušenosti. Dvaačtyřicetiletý Refn se totiž vydal na cestu nekončící odplaty s precizně vysoustruženými záběry, sadisticky detailním násilím a nejasným poselstvím, co to vlastně má všechno znamenat.

Ačkoliv lze totiž veskrze snadno interpretovat jednotlivé scény, je složité najít v devadesáti minutách hypnoticky pomalých pasáží určitý vnitřní řád a systém, respektive jednotlivé teze budou postavené na velmi vrtkavém základu. Příběh o tom, jak znásilnění a zabití thajské prostitutky vede k nekončící spirále odťatých končetin, vyříznutých očí a mokvajících ran ve tvaru dámského přirození, systematicky boří očekávání - submisivním hlavním hrdinou počínaje a tíživě neonovou atmosférou konče. Psychologie postav je nejasná, finální sdělení roztříštěné a hudba svou pulzující temnotou působivá.

Refn všechny charaktery a rekvizity komponuje do nádherných obrazů, které je možné za obrazy považovat doslova - postavy v záběrech často jen nehybně sedí nebo stojí na kompozičně přesně určeném místě a kamera je převážně statická. Manýristicky aranžované scény přesto mají sílu vtáhnout a donutit přemýšlet. Je zřejmé, že dánský tvůrce měl všechno pečlivě pod kontrolou, otázkou ale zůstává, kolik na jeho hru bude ochotno přistoupit diváků. Jen Bůh odpouští spadá v každém případě k zajímavé zkušenosti.


Publikování nebo další šíření obsahu serveru uzij.cz je bez písemného souhlasu společnosti Webový servis Company s.r.o. zakázáno.