14.3. 2013

Final Cut aneb jak plodit filmy bez státní podpory

Final Cut aneb jak plodit filmy bez státní podpory

Jubilejní dvacátý Febiofest přináší praktickou ukázku, že je možné pokračovat v kreativní práci i s vyschlým zdrojem státní filmové dotace. Do střihového experimentu se pustil respektovaný provokatér György Pálfi.

Maďarsko bylo po dobu šesti let snem všech filmařů. Politici odsouhlasili v roce 2004 zákon, který zvýšil dotace na kinematografii, ponechával tvůrcům autonomii a navíc znamenal příslib, že vláda zaplatí vyprodukované tituly i v budoucnu. Výsledek byl očekávatelný - výrazně se zvýšil počet filmů, režiséři se pouštěli do silně autorských děl, jelikož si mohli nezávisle na komerčním úspěchu dělat, co chtěli, a divácká návštěvnost povážlivě klesala.

Jenže bublina splaskla. Systém platil do roku 2010, kdy nově zvolená vláda stopla sliby předchozího vedení a schválila tzv. Hungarian Film Fund. Stále platná směrnice představuje produkční a finanční kontrolu nad veškerou tvorbou s přesně danými podmínkami, které film musí splňovat, aby dostal peníze na realizaci. Jedním z předpokladů je například vyhrazení minimálně 30% rozpočtu na marketing. Maďarská kinematografie se chytila centralizovaného systému, a přestože nejde o systém ideologický, je jasně upřednostňována komerce před uměním, tudíž jde o určitý návrat cenzury.

György Pálfi, režisér odvážných a kontroverzně přijatých snímků jako Škyt nebo Taxidermia, ale našel způsob, jak se na tři roky zabavit. S několika spolupracovníky sednul do střižny, společně recyklovali 500 klasických snímků filmové historie a vytvořili metapříběh vztahu mezi mužem a ženou. Namísto neotřelých hrátek s časovými rovinami a provokujícím zobrazováním amorálního chování se Pálfi tentokrát opírá o tradiční zápletku, jak kluk potká holku, kterou ozvláštňuje rafinovaná montáž obrazů.

Za pár šupů vzniknul Final Cut, filmová koláž tvořená více jak 1400 záběry. Nemá hlavní postavy, jelikož věk, tváře i jména charakterů se každou chvíli mění. Neodehrává se na konkrétním místě, protože se skáče prostorem dle aktuálních potřeb. Přesto vychází z mišmaše archetypální příběh lásky s bonusovým diváckým potěšením. Mozek je totiž vedle konstruování fabule zaměstnán i identifikováním původních děl.  Naplňující zážitek si můžete dopřát na pražském Febiofestu 15., 16. a 17. března.


Publikování nebo další šíření obsahu serveru uzij.cz je bez písemného souhlasu společnosti Webový servis Company s.r.o. zakázáno.